Jsem venku a pak? Chování pedagogů po akci?

Pokud se podaří utéct pedagogovi s jeho žáky nebo studenty (nebyl nucen provést invakuaci – byl blízko únikové cesty, aniž by byl ohrožen), je důležité mít na paměti, aby nevyužíval běžných shromaždišť, a to z důvodu možného plánovaného útoku na tomto místě. Jeho snaha by měla směřovat k tomu, aby se dostal do místa, odkud již nemůže být ohrožen jednáním střelce (např. únik za roh bloku ulice – ztráta vizuálního kontaktu se školním zařízením). Pokud se již na místě nacházejí hlídky policie, je dobré únik (se zvednutými a prázdnými rukami) směřovat k těmto hlídkám. Za linií těchto hlídek by se měl nacházet bezpečný prostor. Podstatným faktem také je, že učitel může hlídce/hlídkám policie podat relevantní informace o situaci uvnitř budovy (pozice a popis střelce, vchody a východy ve škole, riziková místa, apod.).

Samotným únikem práce pedagoga nekončí, protože musí neustále působit na žáky či studenty, organizovat je a tímto maximálně pomáhat situaci zvládat všem složkám IZS, které budou na místě operovat. Není ani vyloučeno, že pedagog bude přizván do improvizovaného štábu IZS k poskytování informací důležitých pro eliminaci pachatele a následného zklidnění situace v nejkratším možném čase.