Jaká jsou kritéria nutné obrany?

Trestní zákoník ve svém § 29 definuje nutnou obranu tímto způsobem:

„(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem. (2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.“

Zájem chráněný zákonem je např. život, zdraví, majetek, osobní svoboda nebo lidská důstojnost.

Přímo hrozící útok je takový, který má bezprostředně nastat. Např. někdo na někoho namíří střelnou zbraň a ze situace je patrné, že k výstřelu opravdu dojde. Trvající útok je takový, který započal a dosud trvá (útočník se pohybuje po škole a střílí na osoby, které potká nebo najde). Ale např. pokud je patrné, že útočník již opouští školu, je již před školou (utíká z místa činu, zbraň odhodil), neútočí jiným způsobem atd. a bylo by proti němu použito zbraně, šlo by o pomstu a nikoliv o nutnou obranu.

U nutné obrany je podstatné, aby nebyla očividně nepřiměřena způsobu útoku, což by neměl být zásadní problém právě u ozbrojeného a aktivního útočníka.  Ilustrativním příkladem může i být, že před hostincem někdo zcizuje jízdní kolo a podnapilý majitel brání svůj majetek např. tím, že pachatele bodne nožem nebo ho udeří kamenem do hlavy. V tomto případě lze shledat obranu zjevně nepřiměřenou způsobu útoku, tedy krádeži jízdního kola.